V přírodě se toulám od svých 8 let. Můj otec byl jedním ze zakladatelů legendární trampské osady Island v Jizerských horách společně s Waby a Miky Ryvolovými. Jako malý kluk jsem zažil večery plné jisker letících do tmy, písniček a návštěv Járy Velinského (Kapitána Kida), kterého jsem měl hrozně rád. Byl to bohémský život a obrovské dobrodružství.

Čím jsem byl starší, tím víc mi ale začalo vadit utápění reality v alkoholu. Ve 13 letech jsem se proto osamostatnil. Stal se ze mě trampský samotář. Toulal jsem se Kokořínskem, Malou Skálou, Besedickými skalami nebo Navarovem. Zatímco ostatní honili kilometry a dělali treky s proběhnutými 20 km lesem za x hodin, já krajinu vnímal. Sledoval jsem zvěř, vodu, skály. To mi dalo pro klid duše víc než utrmácených 30 km za den.

Rok 1986/87: Mladá T.O. Island pod Frýdštejnem

Okolo roku 1986 mě to stáhlo zpátky k potlachům. Se Žabulkou, Píďalkou, Hejkalem a Smolíkem jsme založili mladou T.O. Island. Našli jsme skrytý kemp pod Frýdštejnem, daleko od turistických značek za hlubokého totáče. Zahnala nás tam divoká bouřka – ohromný vichr, blesky všude dokola a kolem nás začaly padat vzrostlé stromy. To místo nám snad dala máti příroda.

Ráno pod převisem bylo jako pohled do Valhaly. Jediné nedotčené místo v celém tom lese, zalité ranním sluncem, rosou a s pohledem na tekoucí divoký potůček. Pro nás všechny to byl učiněný ráj, což bylo vidět i z pohledů, které jsme si viděli navzájem v obličejích. Stejně tak nás opodál pozoroval srnec, který se dál v klidu procházel lesem, jako by nám říkal: „Tady jsem pán já.“ To bylo prostě boží. I po těch 30 letech si to všichni pamatujeme.

To v nás zanechalo víc než chvíle, kdy nás jednou ráno obklíčilo 6 (i dnes myslím úplně retardovaných) myslivců, kteří nám po ránu mířili do obličeje brokovnicemi. Tím i skončila T.O. Island v roce 1988. Následovala svatba a dva roky vojny v Prostějově.

Národní obrození 2.0 a T.O. Bohemia

Po vojně jsem začal jezdit s manželkou Píďalkou do doby, než se nám narodila děcka. Pár let jsme tedy prochodili jen na divoko asi do roku 1998/99. Po setkání na výročním ohni jsme se dohodli s Hejkalem a založil jsem novou trampskou osadu s omladinou. Zakládající listina vzniká léta páně 2004 jako T.O. Bohemia s erbem Českého lva ve 2/3 rudém poli trojúhelníku a zlatou lilií v 1/3 modrém cípu dole. V podstatě období mého národního Obrození 2.0.

Osada čítala neuvěřitelných 15 členů včetně drobotiny. Postupně tak, jak to chodí, většina dam z osady se stala vílami z paneláků – samá dečka, samý krám. Tak posledních pár let to byla mužská jízda s dětmi a v podstatě ty nejúžasnější chvíle, které chlap s dětmi může mít.

Jak šel čas, dětinky odrostly a už si nedělám ani naděje, protože ostatní mají jiné koníčky. Cestování ano, ale spíš k cizákům do ciziny, povětšinou Wantour. Jiná doba, jiné možnosti. Mně zbyl ten kousek mechu támhle za kolejí, kousek pod alejí. Jsem pevně přikovaný k naší krajině napříč republikou. Ještě jsem neprozkoumal každý náš kout. Pořád objevuji nové, i když se vracím na stará místa. Ano, i ta stará místa mají stále své kouzlo, svůj magnet, ten, který mě stále přitahuje.

Někdy je pro mě víc obejmout strom a vnímat jeho energii než dlouhé tlachání o ničem u piva. Vím, odvěků jsem podivín spojený s přírodou a vesmírem...